Druhy svařování – část první: TIG, MIG/MAG, MMA svařování

Dnes si řekneme něco o metodách svařování. Svařování je zahájeno zapálením elektrického oblouku mezi elektrodou obalenou tavidlem a kovovým obrobkem, který má být spojen. Kombinace roztaveného základního kovu a roztaveného jádrového drátu z elektrody tvoří svarový spoj. V článku se podíváme na tyto metody blíž, abychom vám pomohli porozumět jejich výhodám, nevýhodám a nejlepšímu využití. Bez ohledu na to, jestli jste začínající nebo zkušený svářeč, doufáme, že informace vám pomohou lépe porozumět sváření a vybrat tu správnou metodu pro vaše projekty.

Metoda MMA (Ruční obloukové svařování):

Metoda MMA je známá pro svou jednoduchost a univerzálnost. Je to jedna z nejběžnějších metod svařování kovů. Princip spočívá v použití speciální obalené elektrody, která se při kontaktu s pracovním kovem rozpouští, vytváří taveninu a tvrdne do podoby svarového spoje. Pod intenzivním teplem teploty oblouku (2700–5500 °C) se malá oblast základního kovu přivede k bodu tavení. 

MMA svářečky jsou oblíbené pro svou jednoduchost a univerzálnost. Mohou být použity pro svařování různých materiálů, včetně oceli, nerezu, hliníku a litiny. Jsou také schopny pracovat ve všech polohách, což znamená, že jsou ideální pro svařování na staveništi nebo v jiných nepohodlných prostředích.

Metoda MIG-MAG (Poloautomatické svařování kovů v ochranné atmosféře inertního nebo aktivního plynu): 

MIG-MAG metoda je populární díky své vysoké produktivitě a širokému spektru aplikací. Využívá spojitého svářecího drátu jako elektrody a zároveň jako tavidla, které je automaticky podáváno z kotouče skrze svářecí hořák. Tento postup je doprovázen přívodem ochranného plynu - inertního pro MIG nebo aktivního pro MAG - chránícího svar před atmosférickými vlivy. Metoda MIG-MAG využívá inertní plyn, jako je argon nebo helium, aby chránila svařovaný materiál během procesu. Na druhou stranu, metoda svařování MAG využívá aktivní směs plynů k ochraně svaru, což může přispět k chemickým reakcím na svarové hraně a vylepšení vlastností spoje.

Tato technika nabízí vysokou produktivitu a schopnost efektivně svářet různé materiály a tloušťky, což ji činí ideální volbou pro průmyslové aplikace, jako je například automobilový průmysl nebo výroba kovových konstrukcí. Nicméně, provozní náklady mohou být vyšší kvůli nákladům na svářecí plyny a vybavení.

Metoda TIG (Svařování inertním plynem s tepelným obloukem):

Metoda TIG (Tungsten Inert Gas), známá také pod označením GTAW (Gas Tungsten Arc Welding), se vyznačuje precizní kontrolou a vysokou kvalitou svaru. Při procesu svařování TIG se elektrický oblouk vytváří mezi netavitelnou wolframovou elektrodou a svařovaným materiálem v prostředí ochranného inertního plynu – zpravidla argonu nebo helia. 

Klíčovou součástí je právě wolframová elektroda s extrémně vysokým bodem tání (dosahujícím 3410°C), která zůstává během celého procesu neporušená. Vzhledem k tomu, že se elektroda během svařování nespotřebovává, není nutné vyrovnávat tepelný příkon z oblouku tím, že by se kov ukládal z tavné elektrody. Při potřebě přidání přídavného kovu musí být tento do svařovací lázně zaveden samostatně. Tato vlastnost umožňuje svářeči plnou kontrolu nad množstvím a rychlostí přidávání materiálu, což je klíčové pro dosažení optimálních parametrů svaru.

Elektrody se vyrábějí buď z čistého wolframu, nebo jsou obohaceny legujícími přísadami – thoriem, lanthanem či ceriem. Tyto přísady významně stabilizují elektrický oblouk a zjednodušují jeho iniciaci.

Tato metoda je ideální pro svařování tenkých materiálů, nerezové oceli a hliníku, a je často používána při výrobě součástek a konstrukcí, kde je vyžadována vysoká estetika a pevnost spojů. TIG svařování nachází uplatnění v leteckém a kosmickém průmyslu, při výrobě potrubních systémů, v uměleckém kovářství, při opravách karoserií vozidel a všude tam, kde je prioritou kvalita před rychlostí výroby.

Moderní TIG svařovací stroje umožňují přesné nastavení proudu, které může být konstantní (DC) nebo střídavé (AC). DC proudem se svařuje především ocel a nerez, zatímco AC proud je nezbytný pro hliník a jeho slitiny. Pokročilé stroje nabízejí funkce jako pulzní svařování, které umožňuje lepší kontrolu tepelného vstupu a snižuje deformace materiálu.