Techniky povrchové úpravy kovů – která se hodí kam?

Povrchová úprava kovů je základní ochranou kovových předmětů před korozí a jinými vnějšími vlivy. Existuje několik způsobů povrchové úpravy, které se liší jak v rámci použité technologie, výhod a nevýhod, tak v rámci regionů ve vhodném použití. V dnešním článku si řekneme základní informace o nátěrech, práškovém lakování, galvanizaci a anodizaci. 

Nátěry

Nátěry jsou nejběžnějším druhem povrchových úprav kovů. Poskytují účinnou ochranu proti vlhkosti a chemickým látkám, což zvyšuje životnost kovových výrobků. Různé možnosti odstínů a textur umožňují estetické přizpůsobení kovových předmětů, což je užitečné pro každé vnitřní i vnější použití. Výhodou je také jednoduchá použitelnost štětce nebo stříkací pistole pro nanesení nátěru. Nátěry jsou ale náchylné k poškození, včetně škrábanců nebo oděrek, což může snížit jejich ochrannou funkci. Nevýhodou může také být nutnost pravidelné údržby a obnovy nátěru, zejména ve venkovních podmínkách.

Práškové lakování

Práškové lakování nabízí pevný a odolný základ, při kterém je menší riziko poškození než u tradičních laků. Jelikož nepoužívá rozpouštědla, je šetrný k životnímu prostředí, což znamená, že produkuje méně emisí VOC (nestabilní přírodní sloučeniny). Práce s práškovým lakováním je snadná, bez kapek a šmouh. Oprava prasklého práškového laku je ale obtížná a často vyžaduje přelakování celého povrchu. Využívá se v mnoha odvětvích, jako je architektura, automobilový průmysl, MDF lakování, výroba skla, keramiky a domácích spotřebičů.

Tryskání 

Tryskání, známé také jako pískování, je technika povrchové úpravy kovů, která využívá natlakovaný vzduch k aplikaci abrazivních materiálů, jako je písek, ocelová drť nebo korund, na povrch kovu. Účelem je odstranění rzi, starých nátěrů a nečistot. Tento proces se běžně používá před nanesením nové povrchové úpravy, například laku, a je efektivní díky své rychlosti a schopnosti dosáhnout různých stupňů čistoty povrchu. Podle normy ČSN ISO 8501-1 existují tři stupně čistoty tryskání, přičemž nejběžněji se používá stupeň Sa 2,5, což znamená velice důkladné čištění povrchu.

Tryskání je klíčovou průmyslovou metodou pro přípravu povrchu kovů na další úpravy, protože může být až třikrát rychlejší než ruční čištění. Použití různých abraziv umožňuje dosažení různých hrubostí povrchu, což je důležité například pro správnou přilnavost barvy. Každý typ abraziva má své výhody a nevýhody, přičemž některé materiály, jako křemičitý písek, jsou levné, ale používají se pouze jednorázově kvůli jejich rychlému opotřebení a zdravotním rizikům.

Pasivace

Pasivace je technika, která chrání kovy před korozí a poškozením tím, že na jejich povrchu vytváří tenkou ochrannou vrstvu z oxidů a jiných chemických sloučenin. Tento proces může probíhat různými způsoby, včetně chemických a elektrochemických reakcí, nebo pomocí pokrytí povrchu vrstvou kovu, plastu či nátěru.

Pasivace odstraňuje nečistoty a kontaminanty z kovového povrchu, což vede k čistějšímu a hygieničtějšímu materiálu. Pasivované součásti mají nižší riziko poškození způsobeného kontaminací a neplánovanými odstávkami, což šetří peníze a zkracuje dobu, kdy je systém mimo provoz. Pravidelným pasivačním ošetřením se obnovuje ochranná vrstva, což znamená menší potřebu úplného odstavení zařízení pro čištění a opravy, a tím se prodlužují intervaly mezi opravami.

Pasivace se používá především k ochraně kovových povrchů před korozí, což je důležité pro zachování dlouhé životnosti výrobků a zařízení. Kromě toho chrání materiály před mechanickým poškozením a vlivy počasí. Tento postup lze aplikovat také na materiály jako sklo, keramika a plasty.

Galvanizace

Tímto způsobem se na ošetřovaném kovovém povrchu vytváří tenký kovový povlak. Procesem elektrolytického pokovení kladně nabitý elektrický proud prochází přes roztok, který obsahuje rozpuštěné kovové ionty. Záporně nabitý elektrický proud přechází zase přes kovovou část, která se má pokovovat. Mezi nejčastější kovy ošetřené procesem galvanizace patří kadmium, chrom, měď, zlato, nikl, stříbro, cín a zinek. Galvanizace, zejména zinkování, představuje vynikající ochranu proti korozi, zejména ve venkovních podmínkách. Pozinkované povrchy mají dlouhou životnost a vyžadují minimální starostlivost, což je ekonomicky výhodné. 

Nevýhodou galvanizace může být vzhled, který má standardní ocelový lesk, který nebude esteticky vhodný pro všechny. Může také vzniknout nerovnoměrná tloušťka vrstvy, která ovlivňuje konečný vzhled. Galvanické zinkování je široce používáno při výrobě kovových plotů, systémů, trubek a dalšího zboží, které může být vystaveno vnějším vlivům. 

Anodizace

Anodizace, také známá jako anodická oxidace se považuje za jednu z povrchových úprav galvanizace. Hlavním výsledkem je vytvoření oxidové vrstvy, ta má antikorozní účinek, poskytuje mechanickou ochranu kovů a trvalý dekorativní efekt. Tato technika navíc umožňuje, že hliník je silnější, pevnější, více odolný vůči poškrábání a vypadá lépe, protože dává hliníku kovový vzhled. Navíc ho lze ještě barvit. Anodizovaný hliník je výrazně méně tepelně a elektricky vodivý. Anodizace se používá v leteckém a kosmickém průmyslu, ve výrobě elektroniky a pro architektonické projekty, ve kterých je zapotřebí souhrn odolnosti a estetiky.